Investoři často řeší, jestli pronajímat byty vybavené nebo nevybavené. První byt, který jsem pronajímala, byl 2+1 pro studenty. Oba pokoje jsem vybavila dvoulůžkem s matrací, skříní, stolkem, židlí. V inzerátu bylo vše vyfoceno, zobrazeno. A stalo se mi opakovaně, že týden po nastěhování jsme řešili:

  • co s postelí - byla nevhodná matrace nebo slečna měla svou zdravotní postel
  • co s židlí a stolkem - slečna požadovala, stolek, který si může zvednout, protože pracovala z domova
  • že někdo chce/nechce platit internet, protože má/nemá data v mobilu
  • že skříň má málo poliček/tyčí na šaty

A to byly jen “studentské” pokoje, bez vybavení obýváku. Navíc při každém malování jsme museli nábytek přesouvat. 

Pak se mi dostala do ruky knížka od pana Evžena Korce -  Co je v domě, není pro mě. A potvrdila si to, co už jsem praxí zjistila, že lepší je pronajímat byt minimálně vybavený - vybavuji jen kuchyňskou linkou, jejíž součástí je trouba, mikrovlnka, myčka a varná deska. 

Jaké jsou výhody pronajímat bez vybavení?

  • Rychlé opotřebení a zničení nábytku: Nábytek a spotřebiče podléhají v pronajatém bytě rychlé zkáze. Investice do vybavení se pronajímateli málokdy vrátí v podobě vyššího nájemného, protože náklady na neustálé opravy a nákup nového nábytku tyto příjmy pohltí. Když nájemce polije sedačku červeným vínem, sedačka bude zničená. Pro dalšího nájemce buď necháte starou se skvrnou, čímž bude byt působit špinavě a neudržovaně nebo koupíte novou a krom sedačky budete platit dovoz nové a odvoz staré.
  • Dlouhodobější a stabilnější nájemníci: Lidé, kteří hledají nevybavený byt, si s sebou stěhují vlastní nábytek. Stěhování vlastního vybavení je logisticky i finančně náročné. Takoví nájemníci proto v bytě plánují zůstat dlouhodobě (často i několik let) a nemají tendenci se stěhovat po několika měsících. Vybavené byty naopak lákají lidi, kteří hledají jen krátkodobé, přechodné bydlení. Jednoduše sbalí kufry a jdou dál. A vy chcete mít z pronájmu pasivní příjem, nechcete každý půl rok hledat někoho nového. 
  • Domov podle vlastních představ: Pokud si nájemník zařídí byt vlastním nábytkem, vytvoří si k němu mnohem silnější citové pouto a bere ho jako skutečný domov. Díky tomu se pak o byt a celý prostor stará mnohem lépe, než kdyby užíval cizí, anonymní nábytek. A je zde i rozdílná otázka vkusu. 
  • Méně administrativy a sporů při předání: Když v bytě není téměř žádný nábytek, předávací protokol je velmi jednoduchý. Odpadá zdlouhavé sepisování každé židle, skříně či talíře a minimalizuje se riziko dohadů na konci nájmu o to, zda byl daný kus nábytku poškozen, nebo jde o běžné opotřebení.
  • Lednice a pračka - dřív jsem do bytů kupovala lednici a pračku. Dnes už ne. U lednice jsou důvody podobné jako jsou u vybavení bytu. Mně vyhovuje větší lednice a nahoře umístěný malý mrazáček, ale ne každý to tak má. U pračky jsem se setkala s tím, že někdo nechce používat pračku po někom jiném. 
  • Nemusím řešit manipulaci a uskladnění/prodej nábytku, když někomu daný nábytek nevyhovuje.